Marti projekt 365

čtvrtek 24. května 2012

Hurá, Linda už má přes pět kilo (5,14 kg), takže hned dostala první dávku očkování. A krásnou barevnou náplast.

Ela maluje na balkóně.

Dnes nemám fotku, ale příběh. Byli jsme totiž u zubaře. Tedy hlavně Ela byla.. Byla už po čtvrté, takže si popovídala se zubařem, bez vyzvání vlezla na křeslo, ochotně mu ukazovala zoubky. A zubař chválil, chválil a chválil.

"Elinko, v zoubku se ti usadil červík. A takhle pomaloučku kouše do toho zoubku - kous kous (lochtá ji). To mu nemůžeme dovolit! Já tu mám takové košťátko (ukazuje Ele vrtačku), tím ten zoubek pošimrám a červíka vyženu. Souhlasíš?"

"Jo."

A bylo. Ela si ochotně lehla, otevřela pusu a bez nejmenšího protestu si nechala vyvrtat zub. A zubař i sestra pořád chválili.

"A za odměnu ti tam dáme krásnou hvězdičku (= plombu). Tak, ještě ofouknout a pořádně přeleštit a už se můžou taťka i mamka podívat, jak je hezká. Koukněte..."

Ještě Ela dostane hračku a celá nadšená a hrdá na svou hvězdičku odchází z ordinace a následující dva dny se všem chlubí a vypráví...

Neptejte se Ely, jestli se nebála. Neměla čeho. Zubař je kamarád a autorita v jednom. Pomohl ji přece vyhnat toho červíka ze zubu a dal jí krásnou hvězdičku. Anebo jestli to nebolelo... Ani náhodou. Nejdřív jsem si myslela, že ji budem muset držet, ale pak jsem měla dojem, že to víc bolelo nás rodiče...

A co z toho plyne? Jsem ráda, že naše děti nebudou mít trauma ze zubaře jako většina z nás. Moje dětská zubařka byla postrach už z doslechu. Stačilo sedět v čekárně a poslouchat, jak kamarád křičí bolestí a zubařka ho okřikuje, ať toho nechá.... Strachu ze zubaře mě zbavila až v dospělosti matka našeho současného zubaře. Jsem ráda, že máme zubaře se skvělým přístupem nejen k dětem. I proto, že zubařů je málo. Napříště nás objedná na kontrolu všechny na jeden termín, celou rodinu, včetně Lindy. Objednací doba je pět měsíců, tak je klidně možné, že už nějaký zub bude mít i Linda.